15. ročník - Vesmír a umění
VESMÍR A UMĚNÍ
RNDr. Jiří Grygar, CSc.
Český astronom a astrofyzik, popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry. Předseda Učené společnosti České republiky a astrofyzik.
Osmá múza astronomie
Slovo astronomie znamená vědeckou disciplínu, ale jde o jedinou vědu, která má v řecké mytologii svou múzu Úranii. Můžeme se jen domýšlet, proč se astronomie jako jediná věda zapletla s uměním. Ve svém příspěvku se pokusím ukázat, že se mezi uměními se astronomie nachází právem. Hvězdná obloha skýtá pohled na podivuhodná tělesa i povaha byla obestřena tajemstvím podobně, jako je tomu v umění. Pohled na oblohu nad námi inspiroval malíře i hudební skladatele, ale i básníky. Svorníkem mezi disciplínami se stal český básník, novinář a spisovatel světové pověsti Jan Neruda.
Petr Horálek
Český fotograf, kreslíř, spisovatel, cestovatel, astronom, český delegát Mezinárodní Asociace pro Temné nebe. V lednu 2015 se pak Petr Horálek stal prvním českým fotovyslancem Evropské jižní observatoře, která již několikrát publikovala jeho snímky. Za jeho celosvětové úspěchy na poli astrofotografie byla po Petru Horálkovi v říjnu 2015 pojmenována planetka 6822 Horálek, kterou objevila astronomka Zdeňka Vávrová v roce 1986 na Kleti.
Kdyby fotografie mohly vyprávět...
aneb Skryté příběhy hvězdných portrétů. Jaké příběhy se skrývají za fotografickými úlovky (nejen) hvězdné oblohy z různých koutů světa?
VĚDA A HUDBA
prof. Miloš Štědroň, PhDr., MgA., CSc.
Profesor FF MU Brno, muzikolog, skladatel, editor, pedagog, kritik a hudební popularizátor.
Filozofové promlouvající v operách a oratoriích
Claudio Monteverdi: Seneca v opeře L´Incoronazione di Poppea-video
Luigi Rossi: Oratorio per la settimana sancta. Pilát jako filozof-audio
Claudio Monteverdi: Il ritorno d´Ulisse in patria – lidská křehkost a smích bohů-video
W.A.Mozart a Lorenzo da Ponte: Cosi fan tutte /misogynství a libertinství/-video
Don Giovanni-adorace svobody-video
Jako bonus může být jedno až dvě moralia Jacoba Hándla Galla s filozofickou tématikou-audio
prof. PhDr. Bc.a. Jiří Raclavský, Ph.D.
Vystudoval filozofii a hudební vědu na Filozofické fakultě MU v Brně a hudební kompozici na Hudební fakultě JAMU v Brně. V r. 2003 dokončil na katedře filozofie FF MU doktorské studium (Ph.D.), v r. 2007 získal titul PhDr. V r. 2010 se na FF MU habilitoval jako docent, v r. 2016 byl jmenován profesorem filozofie. Od r. 1999 působí na FF MU. Přednáší logiku, logickou sémantiku a analytickou filozofii. Patří k těm, kdož propagují a rozvíjejí dílo Pavla Tichého, Transparentní intenzionální logiku. Jako hudební teoretik se věnuje matematickým modelům hudební skladby.
Hudební dílo: strukturalismus vs. kontextualismus aneb věda vs. Filozofie
Co je hudební dílo? Skupina not, skupina zvuků nebo spíš čísel? Na otázky, kdy přesně a jak hudební dílo existuje, odpovídají různé směry značně rozdílně. Například platonisté a strukturalisté tvrdí, že hudební dílo je čistě jen struktura a ta je apriori dána. Kontextualisté ale namítají, že hudební dílo je spíš průmět historických, stylových a zvukových událostí. Některé z dílčích odpovědí lze podpořit jasnou vědeckou metodologií, kdežto jiné mají jen neostrý a unikavý charakter.
OBČANSKÁ VÝCHOVA JINAK?
PhDr. Ondřej Lánský, PhD.
Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd České republiky a přednáší na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Technické univerzitě v Liberci. Ve své práci se soustředí na rozvíjení kritické teorie soudobé společnosti, sociální teorii a sociologické myšlení.
Výuka občanské výchovy a ZSV pro 21. století
Podle mnoha indicií se průmyslová společnost dostává na hranici systémové změny. Mezi aktuální témata patří nárůst ekonomických a sociálních nerovností, vzestup populismu a plebiscitarismu v politické sféře a příčiny a důsledky klimatické změny obecně. Společným jmenovatelem těchto tendencí je příklon k autoritářství jako organizačnímu principu politického a sociálního života. Nejobecnějším cílem české školství v oblasti občanské výchovy (a základů společenských věd, dále ZSV) je v polistopadovém období výchova demokratického a kritického občana. Co to ovšem v podmínkách těchto změn vlastně znamená? Jaké výzvy současný vývoj před občanskou výchovu a výuku ZSV klade? Jak má být směřována výuka ZSV a OV na základní a střední škole (resp. gymnáziu)? Na jakou podobu společnosti má studující připravovat? Příspěvek se zaměří na zodpovězení těchto otázek zejména pomocí seznámení s nově akreditovanými programy výuky učitelství OV a ZSV na Pedagogické fakultě UK v Praze.
Mgr. Alena Štruncová
Krajská koordinátorka sdružení Občankáři.cz. pro Pardubický kraj a Kraj Vysočina. Učitelka ZŠ JUDr. Josefa Mareše a MŠ Znojmo
Občanská výchova jinak? Ano či ne?
Ve vystoupení se zaměřím na příklady a postřehy z mojí praxe na téma: VKO v ŠVP na základních školách-různá pojetí RVP, postavení VKO na školách, aprobovanost vyučujících. Ráda bych také hovořila na téma: Žákovské parlamenty jako výchova demokratického občana v praxi, o organizacích podporující učitele VKO a ZSV. Představím také Asociaci a web učitelů VKO a ZSV.
PhDr. Ondřej Andrys, MAE, MBA, MPA
Náměstek ústředního školního inspektora, Česká školská inspekce.
Občanské vzdělávání v kontextu výzev 21. století
Současný svět se potýká s řadou celospolečenských výzev, které přitahují pozornost odborných kruhů i široké veřejnosti z různých perspektiv. Mezi takové výzvy bezpochyby patří rozvoj dovedností a kompetencí potřebných pro život v 21. století, uchopení příležitostí distančního vzdělávání v době covidové i postcovidové, hodnocení postojů k aktuálním environmentálním otázkám či hledání cest v nepřehledném bludišti mediálních sdělení a při práci s informacemi. Důležitou perspektivou uváděných výzev je také perspektiva vzdělávací, což mimo jiné dokládá jejich významné postavení, resp. obecně významné postavení občanského a digitálního vzdělávání, ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Cílem příspěvku je ukázat na národních a mezinárodních datech, jak to se získáváním dovedností a kompetencí žáků na základních a středních školách v těchto oblastech skutečně je, a nastínit možnosti příslušných změn a řešení.
VĚDA A ARCHITEKTURA
Ing. arch. MgA. Petr Janda
je architekt a výtvarný umělec, absolvent FA ČVUT (prof. J. Bočan) a Školy monumentální tvorby AVU (prof. A. Veselý), od roku 2008 vede vlastní studio petrjanda / brainwork. Jako porotce i soutěžící se pravidelně účastní architektonických soutěží a přehlídek, ve kterých získal několik ocenění (GPA 2007, BigMat 13' – Památník obětem komunismu v Liberci). V letech 2011 – 2014 byl členem představenstva České komory architektů a předsedou pracovní skupiny Propagace architektury. Od roku 2009 se zabývá pražskými náplavkami, od r. 2017 v pozici architekta náplavek.
Autenticita tvorby
Přednáška bude krátkým výletem do způsobu přemýšlení a práce s tématy s rozdílným zaměřením a narativem. Dotkne se dlouhodobě iniciačně a autorsky rozvíjeného projektu kultivace veřejného prostoru pražských Náplavek a jeho chystaných dalších fází včetně plovoucích lázní. Představí vítězný projekt Návštěvnického centra rezervace plameňáků v Abu Dhabi, či principy fůze architektury a jejího obsahového ukotvení v soutěžních projektech na terminál vysokorychlostní železnice a budovu Centrály správy železnic.
Akad. arch. Tomáš Jiránek
Autorizovaný krajinářský architekt, zakladatel společnosti New Visit.
V roce 1997 spoluzakladatel koncepce Správy krajiny komponovaného krajinářsko-urbanistického díla Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem. Individuální člen Evropského fóra pro politiku architektury. Podporovatel politiky architektury – národního programu stavební kultury. Autor management plánů objektů památek UNESCO, člen vědecké rady Ministerstva kultury pro témata architektury. Vítěz několika architektonických soutěží.
Koně, lidé, krajina. Vztah na seznamu UNESCO
Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem a jeho krajina pro chov ceremoniálních koní je světové architektonické a kulturní dědictví. Chráněna není jenom pro svou komponovanou strukturu a řád. Jde o živý vztah Koní, lidí a krajiny. Vztah existující více jak půl tisíciletí. Síla a magie místa nemůže dále existovat bez pochopení a hledání odpovědi na otázku „Proč tomu tak je". Síla vztahu nespočívá v sentimentu. Naopak. Dnešní doba nepřeje vztahové obyčejnosti. Abychom zde, v naší zemi ochránili unikátní fenomén, musí ho chránit seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Ing. arch. Štěpán Valouch
Absolvent FA ČVUT v ateliéru Aleny Šrámkové. Štěpán Valouch vede spolu s Jiřím Opočenským architektonickou kancelář ov-a. Navrhli s kolegy malé i větší domy, mnoho z nich se podařilo postavit. Vyhráli řadu architektonických soutěží a vydali o své práci knihu, která představuje život postavených domů v současnosti. V roce 2020 získali za stavbu Sídlo firmy Lasvit Českou cenu za architekturu. Štěpán Valouch je vedoucím ateliéru navrhování na fakultě architektury ČVUT v Praze.
Éterické váží 2,5 tuny/m3
Ing. Petr Velička
Moderátor odborného bloku a spoluorganizátor projektu Cena za architekturu ve Velkém Meziříčí. Petr a Markéta Veličkovi, autorizovaní architekti – krajinářská architektura, územní plánování, architektura, Velké Meziříčí. Ateliér M&P architekti-krajinářská architektura založili v roce 2004. Ateliér se zabývá především komplexní projektovou činností ve výstavbě, rámcově pak urbanismem a územním plánováním či osvětovou činností. Pravidelně se účastní architektonických soutěží v ČR i v zahraničí, v nichž se v mnohých umístili na předních místech a vzešla z nich většina jejich stěžejních realizací. V roce 2021 se jejich ateliér zařadil mezi TOP 100 Architects v ČR.
Revitalizace Masarykova náměstí v městské památkové zóně Stříbro získala ocenění Stavba roku Plzeňského kraje 2013 a byla nominována za ČR do mezinárodní soutěže Piranesi award 2015.Park 4 dvory v Českých Budějovicích od roku 2014 získal několik ocenění a uznání v soutěžích nejen v ČR, ale i v zahraničí a je publikován v ročence české architektury 2014-2015. V roce 2020 získal Winner German Design Award.
V rámci osvětové činnosti jim vydalo v roce 2013 nakladatelství Dokořán populárně naučnou knihu Aleje českých a moravských zemí a v kolektivu autorů v roce 2017 Život se stromy. Kniha Telč v průběhu staletí byla vydána v rámci projektu Kulturní krajina jako prostor. Souborná kniha České zahrady jim vyšla v roce 2020.
Dlouhodobě spolupracují na tvorbě dokumentů Ljuby Václavové pro ČT např Bermudský poetický trojúhelník nad Vysočinou, který kromě vítězství na mezinárodním filmovém festivalu Art Films, získal i ocenění Zlatá Jeřabina za kulturní počin roku 2014.
PROTI POPULARIZACI FILOSOFIE
doc. RNDr. Mgr. Alice Koubová Ph.D., Ph.D.
Vědecká pracovnice Filosofického ústavu AV ČR a proděkanka pro vědu a výzkum na DAMU Praha. Dlouhodobě se věnuje různým formám překryvů mezi uměním, filosofickou reflexí a veřejným prostorem. Koordinuje transdiciplnární program Odolná společnost pro 21. století, facilituje veřejné diskuze, působí jako dramaturgyně, autorka odborných článků, knih a performancí.
Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D.
Česká filozofka, působí na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Člen redakční rady Filosofického časopisu.
Ve své odborné činnosti se nejčastěji věnuje různým aspektům filozofie G. W. F. Hegela.
Anotace
„Ale vždyť tohle není žádný filosof!" Rozpaky nad tím, kdo je nebo není filosofem či filosofkou, a naopak časté situace, kdy myslitelé tvrdí, že filosofy rozhodně nejsou, vyjevují, s jak obtížnou disciplínou se potýkáme. Dějiny nás zpravují o tom, že filosofie nemá jeden správný žánr a že se filosofy mnohdy stávají lidé, kteří filosofii nikdy nestudovali. Tato okolnost souvisí s tím, jak se my samy vztahujeme k popularizaci filosofie: považujeme ji za scestnou. Pojem předpokládá filosofii jako vysoce odborné a běžnému člověku nesrozumitelné vědění vybraných expertů na straně jedné a filosofií nedotčenou veřejnost na straně druhé. Častým nástrojem pro přiblížení odborné filosofie „běžným lidem" se stávají umělecké formáty – filosofie se představuje v obrazech, filmových skečích, v pohybu, v barvách, na plakátech. Takto pochopená filosofie je však očištěná od toho, čím je pro nás podnětná a živá – mj. tím, že umí překračovat zavedené žánry, usiluje o to, aby rezonovala s jinými disciplínami, a pokouší se reflektovat aktuální společenské problémy. Náš pojem nepopularizace filosofie představíme v podobě dialogu, jehož hlavní osou bude promýšlení toho, jak vlastně „dělat" filosofii, co pro filosofii znamená dialog (a zda je na něj odkázaná) a jak filosofie může odpovídat na současné společenské výzvy.
FILOZOFICKÁ KAVÁRNA
Filozofie a umění v antice
Mgr. Kryštof Boháček, Ph.D.
Od r. 2002 dodnes badatel Filosofického Ústavu AV ČR, Oddělení pro dějiny starší české a evropské filosofie. Oblast výzkumu: filosofické a klasicko-filologické směry bádání o antickém starověku, řečtí myslitelé.
Filosofie a umění: dvě strany téže mince i tenká hranice mezi láskou a nenávistí
Pilířem a nezpochybnitelným východiskem řecké antické kultury byl Homér, geniální legendární básník, spojující božskou moudrost i estetický tvůrří potenciál. Pro antickou literaturu nikdy nepřestal být vzorem a výzvou k překonání. Jeho následovníci se po jeho vzoru vždy snažili svým dílem uchopit pravdu a krásu. Mnozí se rozhodli pro jednu, či druhou z těchto cest, avšak ti často nejhlubší a nejvlivnější nadále spojovali oba tyto póly a proto si v nějakém ohledu nárokovali jak obor vědění, tak uměleckou tvorbu. Kde je tedy hranice mezi uměním a filosofií? Podíváme se na tento komplikovaný vztah vášnivé lásky i nenávisti u jeho nejklasičtějšího proponenta Platóna, i u jeho současníků. Povšimneme si v diskusi zároveň toho, že od antického oddělení filosofie a umění stále platí, že v okamžicích změny svého paradigmatu se filosofie znovu snoubí s uměním v jakémsi obsesivním rekursu až k primordiální nerozlišitelné jednotě.
Mgr. Alena Sarkissian, Ph.D.
Vystudovala teatrologii a klasickou řečtinu na FF MU, doktorát v oboru teatrologie získala na FF UK. Mimo Katedry divadelní vědy pracuje v Kabinetu pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR. Věnuje se překladům a spolupracuje s českými divadly na přípravě inscenací antického dramatu. Je členkou Českého národního byzantologického komitétu a zástupkyní ČR v European Network of Research and Documentation of Performances of Ancient Greek Drama. Zabývá se antickým dramatem a divadlem, zejména vývojem herectví, a pozdější recepcí antického dramatu, a to jednak v Byzanci, jednak v moderní české kultuře.
Soucit a bázeň na moderním jevišti: čím inspiruje řecká divadelní teorie a praxe novověké divadlo?
Ve svých příspěvcích do diskuse budu uvažovat o tom, jaké názory a hodnoty prosazované v řeckém divadle 5. století a v jeho filosofické reflexi inspirovaly zrod moderní divadelní kultury. Krátce představím počátky praktické jevištní recepce řeckého dramatu a divadla v Itálii 16. a 17. století a poté se zaměřím na dvojí podobu divadelního klasicismu, tedy ve Francii a v Německu v souvislosti s jejich antickými inspiračními zdroji. V průběhu diskuse budou představeny také významné české i evropské inscenace řeckého dramatu, jež svým významem přispěly do veřejné debaty o umění, společnosti a politice.
doc. Mgr. Jaroslav Daneš, Ph.D.
Univerzita Hradec Králové, FF-Katedra filozofie a společenských věd.
Zabývá se řeckým politickým myšlením doby klasické a diskusemi o athénské demokracii. Zvláštní pozornost věnuje politickým aspektům řeckého dramatu. S těmito tématy souvisí i jeho zájem o politické ideologie a vztah mezi ideologiemi a humanitními disciplínami.
Řecká tragédie a filosofie
Ve svém příspěvku se budu zabývat tragickým básnictvím a politicko-filosofickými tématy, specificky pak fenoménem války. Na modelových příkladech se zamyslíme nad příčinami války (Aischylos Agamemnón, Peršané; Eurípidés Prosebnice), odpovědností těch, kdo stojí v čele obce a rozhodují (tj. moderně řečeno politiků) a dopady jejich rozhodnutí. Na závěr zmíním, proč je starověká řecká tragédie stále aktuální, kdo a jakou v ní hledá inspiraci.
MATEMATIKA A UMĚNÍ
prof. RNDr. Ladislav Kvasz, Dr.
Působí na katedře matematiky a didaktiky PedF UK. Prestižní cena Jan Evangellista Purkyně Fellowship. V období 2011-2015 na FLÚ AV ČR v Praze. V roce 2011 mu byla v Lisabonu udělena Cena Fernando Gila za knihu Patterns of Change: Linguistic Innovations in the Development of Classical Mathematics, spojená s velkorysou odměnou. Bývá označována Nobelovou cenou za filozofii.
Prostor mezi geometrií a malířstvím
Pojem geometrického prostoru je pozoruhodný tím, že se nezrodil v matematice, ale v malířství. U Euklida bychom marně hledali nauku o prostoru. Ta se objevuje teprve v renesanci, když malíři začínají reflektovat objev lineární perspektivy. Jejich pojednání
záhy upoutali pozornost matematiků, kteří si uvědomili, že jejich teorie postrádali pojem prostoru. Tím začíná pozoruhodný dialog mezi geometrií a malířstvím, ve kterém se zpočátku geometrie od malířství učí, ale zanedlouho se mu stává rovnocenným partnerem.
doc. PhDr. Vojtěch Kolman, Ph.D.
Český filosof, zabývající se především logikou, filosofií matematiky a filosofií G. W. F. Hegela. Je docentem Ústavu filosofie a religionistiky FF UK, kde vyučuje logiku a analytickou filosofii. V letech 2014–2016 byl proděkanem pro vědu a výzkum FF UK. Vydal mimo jiné monografii Zahlen (Čísla, 2016) a knihu O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat.
Proč je v umění pravda?
... úkolem básníka není podávat, co se skutečně stalo, nýbrž to, co se stát mohlo ... Proto je poezie věc filoszofičtější a vážnější než historie; báseň totiž líčí spíš věci obecně platné, kdežto dějepisectví jednotlivosti.
Aristotelés, Poetika
Umění je oblast krásy, věda pravdy. Tyto oblasti jsou vnímány jako oddělené, a proto mají případné překryvy anekdotickou povahu: Je konstatována pravda v umění, ve smyslu určité osobitosti určitého díla, schopnosti nás působivě zaujmout či pobavit. Je konstatována krása ve vědě, ve smyslu jistého uspokojení nad pozorovanými jevy a jejich uspořádáním v celek. Obojí je ve výsledku provinční přístup, jaký Hegel kritizuje u Kanta a jeho hvězdného nebe, když konstatuje: „tato světelná vyrážka je hodna obdivu tak málo jako vyrážka na lidském těle či jako hejno much." Problém provinčnosti přitom není, že by člověk – protože žije na periférii – nebyl s to pojednat nějakou otázku v celé její šíři, ale že považuje svou oblast zájmu, lhostejno zda nějakou vědu či umění, za pupek světa. Řádný přístup vyžaduje začít přirozeným vztahem pravdy a krásy, což, jak navrhuji, znamená začít uměním spíš než vědou a tvrdit, že krása v sobě obsahuje nejen pravdu, ale i reflexi její povahy. Skutečnost, že některá umění, resp. jejich teorie, mají matematický základ, viz třeba nauka o harmonii nebo teorie lineární perspektivy, je dobrým východiskem dalších úvah.
AUDIOSKOP aneb POŘÁD O VĚDĚ!
tento večer věnován představení nové popularizační audioshow s osobnostmi české vědy AUDISKOP aneb Pořád o vědě! Hosty budou novinářka a autorka Lenka Vrtišková Nejezchlebová, dramaturgyně Ilona Smejkalová, režisér Jan Frič a dva z účinkujících vědkyň a vědců, jimž je seriál zasvěcen. Kromě povídání s hosty o hlavním tématu festivalu a dotyčného projektu budou pouštěny i audio ukázky z jednotlivých dílů.
Audioskop! Od zjevného ke skrytému. Od povrchu k podhoubí. Od obalu k jádru. Od mýtů k faktům. Od tušeného k překvapení... Podcastový popularizační magazín představující deset různorodých přírodovědných a společenskovědních témat i hvězd české vědy, zábavný a originální seriál o bádání i výzkumech, plný nečekaných popkulturních citací a odkazů. V době, kdy je veřejný prostor zaplevelen a přesycen spoustou „zaručených zpráv", kdy lidé čerpají informace z mnohých dezinformačních a pochybných webů, kdy se stírá rozdíl mezi vědou a esoterikou, nabízí Audiotéka „pořád" s deseti výjimečnými a zábavnými českými vědci. Ženami a muži, kteří dokážou o svém oboru hovořit bez zbytečného poučování, s nadhledem a humorem. Zkrátka – nefarmaceutická intervence proti mnoha virům!
Lenka Vrtišková Nejezchlebová
Novinářka, popularizátorka vědy. Redaktorka Deníku N. Za dvacet let novinářské praxe prošla redakcemi několika médií. Specializuje se na rozhovory s osobnostmi napříč zájmy a profesemi, slabost má však zejména pro vědu. Získala Novinářskou cenu za nejlepší rozhovor v kategorii psaná žurnalistika. Je autorkou biografie triatlonisty a filantropa Tomáše Slavaty Souboj s draky a spoluautorkou knižních rozhovorů Živly české vědy.
Ilona Smejkalová
V pozici divadelní dramaturgyně prošla mnoha soubory – například Horáckým divadlem Jihlava, Divadlem Petra Bezruče v Ostravě, Městským divadlem Kladno, pražským Studiem Ypsilon nebo Mahenovou činohrou v Národním divadle Brno. Dlouhodobě spolupracovala i s pražským Divadlem v Dlouhé i divadelním souborem pražských bezdomovců „Ježek a čížek". Několik let se věnovala pedagogické profesi a PR aktivitám. V současnosti působí v Činohře Národního divadla. Jako scenáristka se podílela na pořadech ČT a seriálech TV Prima, pravidelně přispívá do různých periodik a časopisů, je autorkou knihy Zábradlí 1958–2018.
Jan Frič
Pochází z Košíř. Spící člen Společnosti doktora Krásy. Studoval obor režie činoherního divadla na DAMU v Praze pod vedením Darii Ullrichové a Jana Nebeského. Od sezony 2017/2018 je kmenovým režisérem Činohry Národního divadla. Mezi jeho zájmy patří mluvené slovo, elektronická hudba, věda a technika, zajímavosti a objevy
VĚDA V SOUČASNÉM UMĚNÍ
Mgr. et Mgr, Ph.D. Václav Janoščík
Vysokoškolský pedagog se zaměřením na umění a řemesla. Věnuje se současné teorii a filozofii umění, již přednáší na AVU, UMPRUM, FAMU, FF UK. V roce 2015 připravil pro galerii Kvalitář výstavy Neklid věcí a Návrat objektu. Jeho antologie Objekt přinesla aktuální texty věnující se akceleracionismu, spekulativnímu realismu a objektově orientované ontologii.
ALWAY MAKING SURE WE WERE HAPPY - Spekulace, infrastruktury, afekce - Hlavní osy současné filosofie a umění
Prožíváme čím dál větší rozpor mezi možnostmi zprostředkovanými především digitálními komunikačními technologiemi, a nemožnostmi hledat odpovídající reakce na krize ať již ty politické, environmentální, psychologické, nebo kulturní. Pokusím se ukázat, že právě těmto podmínkám odpovídají tři nejzajímavější formy současné filosofie - spekulativní obrat, myšlení infrastruktur či platforem, a afektivní obrat. S pomocí pop-kulturních a uměleckých příkladů se pokusím projít tyto tři osy současného myšlení a umění. Lovecraft Country (2020), Paul Chaney a hledání nového (spekulativního) horizontu, Raised by Wolves (2020), Iain Ball a infrastruktury kolektivní zkušenosti a jednání, nebo také Mare of Easttown (2021), BCAA kolektiv s afektivní blízkosti nám pomohou se vrátit ke štěstí v situaci, kdy se stalo povinností.
Mgr. Tomáš Hříbek, PhD.
Český filozof, působí ve Filosofickém ústavu AV ČR v Praze a učí na několika vysokých školách, včetně Akademie výtvarných umění a Anglo-American University.
MOHOU STROJE TVOŘIT UMĚNÍ?
Řada odborníků věří, že inteligentní stroje dokáží komponovat hudbu, tvořit výtvarná díla apod., zatímco jiní to rozporují. Některé výtvory strojového umění z poslední doby jsou skutečně pozoruhodné. Ale ať už se přikloníme ke kterékoli z obou stran, můžeme se dozvědět mnohé o povaze tvořivosti, včetně naší vlastní, lidské tvořivosti. V průběhu přednášky bude řeč o základech umělé inteligence, Turingově testu, argumentu čínského pokoje a dalších souvisejících tématech.
Pavel Sterec
Studoval v několika ateliérech na Akademii výtvarných umění v Praze, a absolvoval doktorský program v Ateliéru fotografie na pražské UMPRUM. Účastnil se řady rezidenčních pobytů, například v Apexart v New Yorku nebo MuseumsQuartier ve Vídni. Jeho práce je založena na osobních či sociálních setkáních a situacích, které autor přetváří do konceptuálních instalací. Potkává se v nich zájem o reinterpretaci mýtických, transcendentních a kulturních odkazů a přírodních úkazů v kontextu současného uvažování, stejně jako angažovaná kritika společenského a politického statu quo. Své dílo Sterec představil na řadě výstav zejména ve středoevropském a východoevropském kontextu.
HUDEBNÍ KOMPOZICE-RACIONÁLNÍ PRVKY
doc. PhDr. Martin Flašar, Ph.D.
Muzikolog a vysokoškolský pedagog. Působí v Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
(Ne)lidská hudba? Hudba 20. století mezi subjektivitou a objektivitou
Milan Kundera ve svých esejích přiznává, že v hudbě Varèse a Xenakise nalezl zvláštní útěchu, která spočívá ve smíření s nevyhnutelností konečnosti. Prorokem necitovosti nazval Carl Gustav Jung Jamese Joyce ve své analýze Odyssea. Zde také přichází s tezí, že citovost je nadstavbou brutality. Vyvážení této sentimentality přinášejí proroci asentimentality, podle Junga Joyce, podle Kundery Xenakis. Podle Kundery hudba vždy svojí subjektivitou čelila objektivitě světa. Existují však okamžiky, kdy subjektivita nebo také emocionalita (která za normálních okolností vrací člověka k jeho podstatě a zmírňuje chlad intelektu) stává nástrojem brutality a zla. V takových okamžicích, se naopak objektivní hudba stává krásou, která smývá nánosy emocionality a tlumí barbarství sentimentu. Přednáška Martina Flašara vychází z této Kunderovy teze směrem k dalším úvahám o roli člověka v hudbě 20. a 21. století.
prof. Ing. MgA. Ivo Medek, Ph.D.
Český hudební skladatel, hudební publicista a organizátor, vysokoškolský pedagog, v letech 2010 až 2018 rektor brněnské Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (JAMU).
Koexistence racionality a spontánnosti skladatele
Koexistence racionality a spontánnosti skladatele provází od počátku hudební tvorby. Po dlouhá staletí byla ta racionální složka reprezentována celou řadou dobových kadlubů – formálními schématy, zásadami funkční harmonie, předpisy pro vedení hlasů, aj. a prostor, kam vrhnout spontánní inspirativní řešení byl dominantně v oblasti rytmicko-melodických nápadů a malých „progresů" v ostatních parametrech nadšeně reflektovaných muzikologickou obcí. V hudbě posledních cca sta let je tomu už jinak. Žádné výše zmíněné dobové kadluby se nepoužívají, každá skladba začíná „na zelené louce" vymýšlením všech atributů díla. Skladatel investuje inspiraci do konstituce všech parametrů včetně výstavby makrostruktury díla. Jak, kdo a jak moc do tohoto procesu integruje racionální pohled, to už je otázka individuálního přístupu každého skladatele, stejně tak, jak pracuje s inspiračními impulsy a zdroji – zpravidla vše zastřešeno jeho osobní poetikou. Nezřídka jsou těmito zdroji podněty z mimohudební sféry, oblast všelijakých věd nevyjímaje. Jak tento komplex může fungovat, jaké síly a principy vytváří řád skladby a další věci kolem „tajemného" procesu vzniku hudebního díla budou obsahem příspěvku hudebního skladatele Ivo Medka.
Mgr. Viktor Pantůček, PhD.
Působí v Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Člen výboru České společnosti pro hudební vědu. Člen grantové komise Ministerstva kultury pro profesionální umění. Jeho vědeckovýzkumná činnost je zaměřena na: Českou hudbou 2. poloviny 20. století, současnou kompozici a mezní druhy umění.
Hudba jako alternativní výzkumná metoda
Opustili jsme rámec hrdinského modelu vědy, který se vyznačoval tím, že ztotožňoval vědu s rozumem. Už nevnímáme vědu jako nezaujatou, nestrannou, ani jako záruku pokroku ve světě. Historii se pokoušíme zkoumat a zobrazovat autenticky, společnost statisticky a kulturu ekonomicky... Umění, a hudba především, se však veškeré analýze vzpírá. I kdybychom prozkoumali partituru či nahrávku do posledního detailu, stejně jindy a jinak ožije s každou intepretací či reprodukcí, která s lehkostí náš výzkum degraduje na pouhý žvást. Ony zvukové vlny se totiž rozezní až nárazem na bubínky v našich uších, v mozku pak evokují vzpomínky, vyvolávají emoce, konstruují sítě a obrazy, dolují zkušenosti, ale hlavně, něco o něčem vypovídají. Ve svém příspěvku se pokusím představit nikoliv to, jak zkoumat hudbu, ale to, jak zkoumat soudobou hudbou a její kompozicí. Možnosti současného zvukově-hudebního průzkumu budou prezentovány na příkladu analýzy historie a současnosti unikátních varhan v Úsobrně.