16. ročník - Soukromé a veřejné

JUDr. Pavel Rychetský, dr. h. c.
Je politik a právník. Je absolventem Právnické fakulty UK. Krátce byl členem KSČ, jako justiční čekatel pracoval u Městského soudu v Praze, ale byl stíhán za svůj nesouhlas s politickými procesy. Pak byl asistentem na právnické fakultě a podnikovým právníkem. Své články publikoval v samizdatu a podepsal Chartu 77.
Po sametové revoluci byl jmenován generálním prokurátorem. Působil i jako předseda vlády a předseda Legislativní rady vlády. Pavel Rychetský byl také senátorem a ministrem spravedlnosti. Od r. 2003 je předsedou Ústavního soudu České republiky. Prezident Francouzské republiky Jacques Chirac udělil Pavlu Rychetskému dne 12. července 2005 francouzský Řád Čestné legie v hodnosti důstojníka. V roce 2013 obdržel nejvyšší vyznamenání - Zlatou medaili Antonína Randy za mimořádné zásluhy o rozvoj demokracie, právní vědy a budování právního státu. V roce 2015 vstoupil do Právnické síně slávy za výjimečný celoživotní přínos právu. Ke stému výročí svého založení udělila nestarší slovenská Univerzita Komenského v Bratislavě Pavlovi Rychetskému v roce 2019 své nejvyšší ocenění - Velkou zlatou medaili Univerzity" za zásluhy o demokracii a právní stát. V roce 2021 obdržel Pavel Rychetský z rukou paní Zuzany Čaputové, prezidentky Slovenské republiky, nejvyšší státní vyznamenání - Řád Bílého dvojkříže, a sice za jeho zásluhy na rozvoji vztahů mezi Českou Republikou a Slovenskem, zejména v oblasti práva a ústavního soudnictví.

JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M., Ph.D.
Vystudoval právo a politologii na univerzitách v Plzni, Praze a Passau. Po absolutoriu práv v roce 1998 se stal justičním čekatelem a následně roku 2001 soudcem. Působil nejprve na Okresním soudu Praha-západ v oboru civilního práva a exekucí, od roku 2005 je soudcem Nejvyššího správního soudu. Od roku 1998 externě vyučuje na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Na této univerzitě v letech 2000 až 2005 působil a od počátku roku 2010 opět působí v různých akademických funkcích. Vyučuje též ústavní právo na vysoké škole CEVRO Institut. Vedle toho přednáší pro odbornou veřejnost zejména v oborech daňového práva a správního soudnictví. V letech 2006 až 2009 byl členem oborové rady Grantové agentury Akademie věd České republiky pro oblast sociálních a ekonomických věd. Od února 2022 předseda Nejvyššího správního soudu ČR. Externě vyučuje na Fakultě právnické Západočeské univerzity a také působí na CEVRO Institut.

Ochrana zdraví-soukromá nebo veřejná věc. Zdraví rozkazem?
MUDr. Petr Smejkal
Český lékař, internista a infektolog, v letech 2013–2018 primář kliniky infekčních nemocí Ústřední vojenské nemocnice, v roce 2021 hlavní epidemiolog institutu IKEM. Od března do května 2021 vedoucí Mezioborové skupiny pro epidemické situace, zřízené v souvislostí s epidemií nemoci covid-19.

PhDr. David Černý, Ph.D.
Etik a filozof. Věnuje se etice, bioetice, filosofii práva a personální ontologii.
Je vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva AV ČR a Ústav informatiky AV ČR.

Co stát smí a nesmí při ochraně veřejného zdraví
Život ve společnosti znamená neustálé vyvažování práv a povinností. Ve své přednášce se zaměřím na to, jaký způsobem tato práva a povinnosti balancovat v případech vážného ohrožení veřejného zdraví, jakým je pandemie. Pokusím se ukázat, v jakých situacích mohou povinnosti převážit práva a jak jsou tím spojená opatření, např. povinné roušky či očkování, eticky ospravedlnitelná.

JUDr. Adam Doležal Ph.D., LL.M.
V roce 2004 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Praze. V roce 2008 obhájil rigorózní práci na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2010 absolvoval London International Graduate School a získal titul LLM. Od roku 2012 je doktorandem na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v oboru bioetika.
Od roku 2011 pracuje jako právník se specializací na zdravotnické právo a odškodnění za újmu na zdraví. Od téhož roku je zaměstnancem Ústavu stovky a práva Akademie věd ČR, v.v.i., Kabinetu zdravotnického práva a bioetiky.

Aplikace testu proporcionality při ochraně veřejného zdraví
Abstrakt: Pandemická situace v ČR přinesla řadu úskalí při výkladu proporcionality či disproporcionality opatření přijímaných ve výjimečných stavech. Princip proporcionality se uplatňuje jako klíčový argument při přezkumu ústavnosti zásahu do základních práv. Příspěvek se zabývá teoretickými úvahami o balancování práv a povinností při ochraně veřejného zdraví.

Alchymie vůní a parfémy (nejen) za časů Kleopatry

Dr. Sean Coughlin
je vědecký pracovník Filosofického ústavu AV ČR a hlavní řešitel výzkumného projektu Alchemies of Scent (alchemiesofscent.cz) podpořeného z programu Junior Star Grantové agentury ČR. Vystudoval filosofii a klasickou filologii na McGill University v Kanadě, doktorát z filosofie získal na University of Western Ontario. V letech 2014–2021 působil jako výzkumný pracovník na Katedře klasické filologie Humboldtovy univerzity v Berlíně. Soustředí se především na vědu a medicínu starověkého Řecka a Říma a experimentální přístup k dějinách vědy.

Alchymie vůní. Co mohou experimenty prozradit o starověkém parfumářství a dějinách chemie
Tým filozofů, egyptologů, historiků vědy a organických chemiků se v příštích pěti letech pokusí za pomoci moderních experimentálních technik o replikaci receptur pěti řecko-egyptských parfémů z doby Alexandra Velikého a Kleopatry VII. Experiment má pomoci odhalit, jak snaha o získávání, přeměnu a uchovávání rostlinných esencí ovlivnila přírodní filozofii, medicínu, umění a kulturu během čtvrtého až prvního století před naším letopočtem ve starověkém Egyptě a starověkém Řecku. Ústřední výzkumné otázky pětiletého projektu s názvem Alchymie vůní společně představí Sean Coughlin a Jakub Smrček. V rámci své prezentace se zaměří na recept pro přípravu oleje se starořeckým názvem stakte, získávaného z myrhy. Přestože je olej zmiňován v raných hebrejských, egyptských a řeckých pramenech, jeho identita zůstala záhadou. Příspěvek slibuje živou ukázku toho, jak může historie v kombinaci s experimentem pomoci odhalit, co stakte bylo a jak se vyrábělo. Projekt realizovaný s podporou Grantové agentury ČR při Filosofickém ústavu AV ČR probíhá ve spolupráci s Ústavem organické chemie a biochemie.

Jakub Smrček Ph.D.
Od roku 2021 pracuje pro FLÚ AV ČR na projektu Alchymie vůní, kde se věnuje replikacím starověkých postupů pro přípravu parfémů a jejich analýzou z pohledu moderní chemie. Současně působí jako organický chemik v rámci skupiny Chemie přírodních látek na ÚOCHB AV ČR, kde se zabývá převážně totálními syntézami přírodních látek pro studium jejich struktury a potencionální biologické aktivity

Sobota 4.6.
Soukromý prospěch z veřejné vědy

PhDr. Pavel Baran, CSc.
Předseda vědecké rady AV ČR. V roce 2005 se stal ředitelem Filosofického ústavu AV ČR. Tuto pozici zastával do roku 2013, kdy byl zvolen členem Akademické rady a poté místopředsedou Akademie věd ČR pro oblast společenských a humanitních věd. V roce 2014 byl jmenován členem vládní Rady pro vědu výzkum a inovace, na zasedání v září 2016 byl zvolen jejím místopředsedou.
Dlouhodobě se věnuje vědní politice. Působil zejména v Komisi pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů Rady pro výzkum, vývoj a inovace, v Ekonomické radě AV ČR, vedl jeden z panelů Koordinační rady expertů pro přípravu Národních priorit výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, byl členem Odborné komise pro společenské a humanitní vědy Rady pro výzkum, vývoj a inovace, podílel se na činnosti Grantové agentury České republiky jako člen Podoborové komise. Je rovněž členem poradních orgánů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti vědy a výzkumu.

Veřejný prospěch ze soukromé vědy a naopak!
Z národního rozpočtu České republiky i z evropských prostředků je v širokém spektru oborů podporována věda a výzkum. Vedle této podpory vstupují do oblasti vědy a výzkumu také prostředky soukromé. Tyto dvě složky podpory se vzájemně prolínají, je zajímavé sledovat nejen jejich synergie, ale také rozpornost jejich působení. Jsou tedy hranice mezi veřejným a soukromým zájmem při podpoře vědy a výzkumu nepřekročitelné

RNDr. PhDr. Zdeněk Hostomský, CSc.
Ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Strávil čtvrt století v zámoří, kde nasbíral manažerské a vědecké zkušenosti, které nyní uplatňuje jako ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, ve kterém byly objeveny úspěšné léky proti AIDS a žloutence typu B. Celosvětově se různým farmaceutickým firmám podaří objevit efektivní lék pouze jednou za mnoho let. Proto je nezbytné mít pro výzkum zapálený vědecký tým a také investory pro následný velmi nákladný vývoj nových léčiv. V osobě Dr. Zdeňka Hostomského získal festival filozofie velkého příznivce.

Vědecký výzkum, hybná síla naší civilizace
Vědecký výzkum je hybnou silou naší civilizace. Je základem výkonné ekonomiky, silné obrany i zdraví obyvatel. Někdy se prezentuje tak, že peníze daňových poplatníků financují veřejnou vědu, ze které pak mají prospěch soukromé firmy. Jsou ale i případy, kde soukromě financovaný výzkum, např. ve farmaceutických firmách, může sloužit ke prospěchu celé společnosti. Produktivní interakce mezi veřejným a soukromým tak umožňuje maximální využití naší kreativity.

Soukromá data ve veřejném prostoru

Kybernetická válka

Ing. Tomáš Krejčí
Tomáš Krejčí je absolventem oborů Manažerská informatika a Informační management na VUT v Brně. V současné době působí u Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost jako ředitel odboru kontroly. Zaměřuje se na problematiku implementace zákona o kybernetické bezpečnosti a kontrole plnění povinností, které z něj vyplývají.
Systém zajištění kybernetické bezpečnosti v ČR a role NÚKIB
Příspěvek bude věnován roli Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) v systému zajišťování kybernetické bezpečnosti v ČR. Prezentace bude odpovídat na to v jakém je NÚKIB postavení, jaké jsou jeho role, kompetence a schopnosti. Součástí prezentace bude také exkurz do nejčastějších technik, které útočník využívá a budou zmíněny i opatření které zabraňují úspěšným útokům.

doc. JUDr. Radim Polčák, Ph.D.
Radim Polčák je prorektorem Masarykovy univerzity pro rozvoj, legislativu a informační technologie a vedoucím Ústavu práva a technologií Právnické fakulty MU. Jako host pravidelně přednáší na právnických fakultách a justičních vzdělávacích institucích v Evropě, USA a Austrálii; zabývá se převážně právními souvislostmi vývoje a použití informačních technologií; založil stálou mezinárodní konferenci Cyberspace, stálou národní konferenci České právo a informační technologie, odborné časopisy Masaryk University Journal of Law and Technology a Revue pro právo a technologie a vede pozorovatelské delegace Ústavu práva a technologií PrF MU při UNCITRAL a UNODC; je rozhodcem tribunálu pro doménová jména .eu a .cz při RS HKAK, zakládajícím členem European Academy of Law and ICT, zakládajícím členem European Law Institute a členem odborných orgánů akademických a profesních společností v Evropě, Asii a Austrálii zaměřených především na problematiku informačních práv, práva informačních technologií, kyberbezpečnosti a kyberobrany. Významně se podílel na vzniku a vývoji právního a institucionálního řešení české a evropské kyberbezpečnosti; v letech 2017 a 2018 působil jako zvláštní poradce Evropské komise pro robotiku a ochranu dat. Od roku 2020 je členem správní rady CyberSecurity Hub, zapsaného ústavu založeného MU, ČVUT a VUT, od 2022 je národním expertem za ČR v organizaci Globální partnerství pro umělou inteligence AI (GPAI), členem AI Czechia a členem Českého digitálního týmu (poradní sbor místopředsedy vlády pro digitalizaci). Publikoval přes 150 odborných článků, kapitol a monografií především v oboru práva informačních technologií, právní teorie a právní filozofie a vedl přes 20 evropských, národních a mezinárodních projektů primárního a aplikovaného výzkumu.

Informační sebeurčení, obranyschopná demokracie a problém velkých ráží
Přirozenou vlastností demokratického právního státu je jeho zdánlivá křehkost. Autoritářské režimy staví na síle vůdcovského kultu a atraktivitě ideálu nového člověka. Právní stát ale vůdce z podstaty mít nemůže a demokracie k tomu odevzdaně přiznává, že jí musí stačit normální (nenový a nedokonalý) člověk, jehož práva se navíc snaží chránit, ať to stojí, co to stojí. Tím spíš se jeví fascinujícím mocnost a efektivita komplexního mechanismu, který demokratický právní stát, často nevědomky, používá v případě existenciálního ohrožení a který souhrnně označujeme jako obranyschopnou demokracii.
Příspěvek se zaměří na problém obranyschopnosti demokratického právního státu v prostředí informačních sítí. V příspěvku bude rozebrán tzv. problém velkých ráží, k němuž dochází při budování ofenzivních schopností našich bezpečnostních složek a který se projevil i v nedávné novele našeho zákona o vojenském zpravodajství.
U kinetických zbraní je velikost ráže důležitá pro stanovení podmínek jejich potenciálního operačního nasazení. Čím je ráže zbraní (a tím i potenciální zásah do práv) větší, tím užší je okruh důvodů ospravedlňujících jejich použití. Samotná akvizice i velkých ráží je přitom z hlediska dotčených práv sama o sobě relativně bezproblémová, protože při ní samotné nejsou žádná práva dotčena. U vysoce ničivých kyberzbraní však k zásahu do práv často dochází již při samotné jejich akvizici. Otázka proporcionality, která je pro myšlenku obranyschopné demokracie klíčová, pak zde nabývá nového rozměru, neboť již při pořízení velké ráže zde stojí reálný (nikoli potenciální) zásah do práv proti pouze potenciálnímu bezpečnostnímu riziku, které může (ale nemusí) v budoucnosti ospravedlnit její nasazení.

Novodobá cenzura

RNDr. Marian Kechlibar, PhD.
je český matematik, publicista a bloger. Vystudoval matematiku na Karlově univerzitě, obory algebra a kryptografie. Zabývá se však především publicistikou, komentuje politiku a současné dění. Přispívá do týdeníku Echo24 a mnoha jiných médií a provozuje vlastní blog. V roce 2019 byl za svůj blog nominován na cenu Magnesia Litera.
V roce 2015 se podílel na aktivitách českého think tanku Institut 2080, byl členem jeho dozorčí rady. V současné době je členem správní rady Společnosti pro obranu svobody projevu.

"Mlč", pravil robot
"Naši komunikaci čím dál více moderují robotické softwarové mechanismy. Můžou nám ale skutečně rozumět? O příčinách a aktuálním stavu tohoto vývoje."

Filozofická reflexe soukromého a veřejného v toku času

prof. PhDr. Josef Krob, CSc.
Český filozof, profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Věnuje se evoluční ontologii, problematice vzniku vesmíru, gnoseologii a dalším oblastem filozofie. Absolvoval gymnázium ve Žďáru nad Sázavou, studijní pobyty v (2000) Maison des sciences de lhomme, Paris, (1999) Université de Bourgogne, Dijon, (1995) Maison des sciences de l'homme, Paris, (1992) Institute d'astrophysique, Liege, (1992) Université libre, Brusel, (1991) Université de Bourgogne, Dijon. Je členem programového výboru Evropského festivalu filozofie.

Co vše se považuje za soukromé?
Proč je třeba o soukromí pečovat? Lze nalézt univerzální odpovědí nebo má každá doba a každá kultura své vlastní? Dokážeme si soukromí udržet i v moderní technologické době? Nestane se nakonec soukromí přežitkem? To je jen malá ukázka otázek, které se objevují v souvislosti s úvahami o povaze soukromého v dějinách. Jednoznačné odpovědi asi nenajdeme, ale malé zamyšlení zkusit můžeme.

Mgr. Stanislav Bárta
Stanislav Bárta (1979) pochází z Havlíčkova Brodu, žije v Brně. Vystudoval archivnictví a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde také v roce 2015 získal doktorát z českých dějin s prací na téma Zástavní listiny Zikmunda Lucemburského na církevní statky (1420-1437). Působil jako archivář v Centru hasičského hnutí v Přibyslavi, vedl semináře práce s archiváliemi na Vyšší odborné škole restaurátorské a od roku 2009 je spolupředsedajícím Internationale Arbeitsgemeinschaft für Feuerwehr- und Brandschutzgeschichte im CTIF. Od roku 2014 působí jak odborný asistent a zástupce vedoucího Ústavu pomocných věd historických a archivnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Odborně se zaměřuje na pozdně středověkou diplomatiku, finanční politiku Zikmunda Lucemburského, dějiny pozdně středověké správy a archivní teorii.
Paměť za oponou. Soukromé a veřejné v českých archivech.
„Veřejné" a „soukromé" jsou dnes v archivnictví termíny bytostně spojené s legislativou a typologií českých archivů. Pokud odhlédneme od tohoto formalistního pojetí, můžeme se podívat na proměnu vnímání archivního bohatství v minulosti. S takovýmto zpětným pohledem se nutně pojí celá řada otázek. Jak se ve starých registraturách a archivech soukromé stávalo veřejným a naopak? Jak se tajné a uzavřené stávalo dostupným a zjevným? Může poznávání toho, co bylo dlouho skryto, přispět k formování historické paměti společnosti? Jak soukromé ovlivňuje veřejné? Hledání odpovědí na tyto otázky je součástí úvah o postavení a roli archivů v dnešní společnosti. A k jejímu pochopení má přispět i toto nahlédnutí za archivní oponu.

Potraviny pro budoucnost
prof. Ing. Jaroslav Doležel, DrSc.
Prof. Ing. Jaroslav Doležel, DrSc. vystudoval Agronomickou fakultu na Vysoké škole zemědělské v Brně. V Ústavu experimentální botaniky AV ČR se od roku 1983 věnuje studiu struktury a evoluce rostlinných genomů. Přednáší na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Karlově Univerzitě v Praze. Významně přispěl k přečtení složitých genomů důležitých plodin, včetně pšenice, žita či ječmene a podílí se na izolaci agronomicky významných genů. Je autorem více než čtyř set článků v mezinárodních vědeckých časopisech a editorem tří odborných knih. Účastnil se prestižních mezinárodních výzkumných projektů, včetně projektů Evropské unie. Je předsedou Vědecké rady Grantové agentury ČR. Od roku 2004 je členem Učené společnosti ČR, v roce 2012 mu předseda Akademie věd ČR udělil prestižní Akademickou prémii Praemium Academiae. V roce 2014 obdržel cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. V roce 2018 získal Národní cenu vlády Česká hlava za celoživotní přínos k rozvoji genetiky rostlin a aplikaci získaných výsledků v praxi.
Může molekulární genetika přispět k zajištění dostatku potravin?
Už několikrát v historii se lidstvo potýkalo s hrozbou nedostatku potravin. Vždy ji ale dokázalo odvrátit, a to zavedením nových pokrokových způsobů hospodaření se zemědělskou půdou, včetně jejího obdělávání, později pak aplikací průmyslových hnojiv a pesticidů a od počátku dvacátého století šlechtěním výnosnějších odrůd. Dramaticky rostoucí počet obyvatel planety Země, změna klimatu a negativní dopady intenzivního zemědělství na životní prostředí ale staví vědce před dosud nejnáročnější výzvu: jak získat plodiny se zcela novými vlastnostmi, které budou odolnější vůči chorobám, škůdcům a novým klimatickým podmínkám, a současně budou výnosnější. Dosud známé metody, včetně klasických postupů při šlechtění, už na tento úkol nestačí. Může molekulární genetika a zejména genetické inženýrství přispět k získání takových plodin?

Mgr. Barbora Duží, Ph.D.
Pracuje jako výzkumná pracovnici v Ústavu Geniky AV ČR, v.v.i., oddělení environmentální geografie v Brně. Zabývá se společenskými aspekty environmentálních témat, jako například společenská adaptace na změnu klimatu, environmentální a sociální aspekty produkce potravin, environmentální migrace, environmentální výchova a popularizace vědeckých témat. Spolupracuje s nevládními environmentální organizacemi, zpracovává metodické materiály a semináře pro pedagogy.

Role jedince v potravinovém systému. Pasivní konzument nebo aktivní producent?
Zatímco se současná debata soustředí na zajištění potravin pro společnost a potravinovou soběstačnost v rámci států, druhá strana potravinového systému, tedy role jednotlivce, domácností či malých sociálních skupin zůstává upozaděna. V rámci prezentace se zamýšlím nad potenciálem, který má jedinec v současné společnosti ve vztahu k potravinám. Představuji zde nové koncepce, které společenské vědy v této oblasti reflektují. Mezi pasivním konzumentem a aktivním účastníkem-producentem stojí celá škála možností, plynoucí z možnosti výběru zvolit si vlastní cestu, působí zde ale také vnější socio-ekonomickými vlivy. V neposlední řadě je tu otázka, do jaké jsme schopni být odolní vůči krizím (například během pandemie koronaviru), které dokládám výběrem ze sociálních výzkumů, které byly v této oblasti v poslední době realizovány.

Milan Václavík
Vystudoval brněnskou SOŠ Charbulova v oboru kuchař. Pracoval v Rakousku a Anglii jako Head Chef ve francouzské hotelové restauraci. Aktivně cestuje za jídlem do exotických zemí, píše články o jídle, které publikuje na svém food blogu www.cestyschuti.cz Přednáší pro školy o exotickém jídle a pořádá multikulturní programy pro mládež zaměřené na kurzy vaření arabských a indických jídel. Vaření jedlého hmyzu se věnuje od roku 2010. Je spoluautorem knihy HMYZ NA TALÍŘI.

Budeme jíst červy?
Kuchař Milan Václavík nabídne jedinečný gastronomický zážitek. Každý pokrm představí a povypráví proč a kde ve světě se konzumuje a seznámí vás s entomofágií. Všechny pokrmy se budou připravovat přímo před vámi a budete mít tak jedinečný zážitek!
Hmyz se přiveze živý a hosté budou mít možnost v rámci live cooking vše spatřit na vlastní oči. Celou akcí Vás budeme osobně provázet a zajistíme výklad o entomofágii.

Veřejný zájem v architektuře a památkové péči
Mgr. Cyril Říha, PhD.
je teoretik architektury a pedagog. Působí v Centru pro teoretická studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Věnuje se komplexním jevům v architektuře a urbanismu.

Karolína Jirkalová
je novinářka, kritička a editorka se zaměřením na architekturu. Vystudovala bohemistiku na FF UK v Praze, v současnosti je doktorandkou teorie a dějin umění na pražské UMPRUM. Je redaktorkou časopisu Art+Antiques, podílela se na publikacích Architekti SIAL, nebo Město mezi domy, byla editorkou výzkumného projektu Panelová sídliště v ČR jako součást městského životního prostředí.

Architektura a česká politika. Bydlení mezi soukromým a veřejným
Ve svém dvojím diskusním příspěvku či dialogu bychom rádi představili stejnojmenný výzkumný projekt, který byl v rámci grantového programu MK ČR NAKI II v posledních pěti letech řešen na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Praze. Téma ambivalentního sváru veřejného a soukromého chceme ukázat na otázce bydlení, ať už v podobě diskuse bytové politiky či praxe bytové výstavby, a naznačit některé rysy jejího vývoje od 80. let 20. století do současnosti.

Ing. Petr Velička
Autorizovaný architekt, krajinářský architekt, urbanista, pedagog. Se svou ženou Markétou spoluzakladatel ateliéru M&P architekti. Spoluautor několika oceněných staveb. V rámci osvětové činnosti spoluautor publikací a dokumentárních filmů České televize. Na Mendelově univerzitě v Brně v současnosti vede ateliérovou výuku na Ústavu zahradní a krajinářské architektury. V minulosti místopředseda dozorčí rady a představenstva České komory architektů.

Líbí versus nelíbí jako kritérium ve veřejném zájmu
Subjektivní hodnocení kvality prostoru, ve kterém žijeme, a staveb, které nás obklopují, je nezpochybnitelným právem jednotlivců.
Kdy jde ovšem o ochranu veřejného zájmu a kdy jde „jen" o názor jednotlivce a kdo za něj nese zodpovědnost?

Afterpárty
Moderovaná debata o festivalu filozofie. Mgr. Milan Dufek vzpomene prostřednictvím známých i neznámých filmových dokumentů festivalového fotografa a filmaře Jiřího Michlíčka. Stolová úprava s možností občerstvení.
Následuje koncert české moderní jazzové skupiny Noční optika.

Noční optika
Vznikla v roce 2001 jako kvartet kolem skladatele Jakuba Dvořáčka. V létě 2002 se přidal i kytarista a skladatel Miroslav Nosek. Kromě skladeb pro Noční optiku Jakub Dvořáček, absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka a Hudební fakulty AMU, skládá také hudbu k představením divadla Minor.
Členové kapely hráli dříve (nebo dosud hrají) i jiné hudební styly, např. bigbít, od toho se odvíjí výsledný styl skupiny, nejblíže k jazzu má Jakub Dvořáček a Jan Linhart, který je členem dalších jazzových formací (Jan Štolba Quartet, Vít Švec Trio)[1]. V současné sestavě Jana Linharta nahradil Jan Dvořák. Skupina vydala pět studiových alb.
Spolupracovali také s hercem Petrem Stachem na melodramatu Kat na text Friedricha Dürrenmatta (hudba Jakub Dvořáček).