2023
17. ročník LOKÁLNÍ versus GLOBÁLNÍ
Magda Vašáryová
Stredná Európa, do ktorej patríme a o ktorej vieme tak málo.
Na prelome 19. a 20.storočia niektorí politicky angažovaní muži predpokladali, že stáročia stabilitu stredu Európy udržiavajúca Habsburská monarchia a po roku 1867 aj autonómne Uhorské kráľovstvo a Halič, pravdepodobne neprežijú blížiaci sa konflikt mocností – Veľkú vojnu. Premýšľali a publikovali svoje predstavy, ako sa na ňu pripraviť a čo môže pre národy Strednej Európy znamenať. Na jednej strane sa tešili, že to bude môcť byť príležitosť oslobodiť svoje národy spod – ako romantici zdôrazňovali – jarma utláčateľov, na druhej strane sa obávali nežiadúcich a nepredvídateľných skutkov, ktoré po 400 rokoch Monarchie a 880 rokoch Uhorského kráľovstva mohli nastať. Rok 1918 až 1921 im v mnohom dal za pravdu, ale títo muži sa stali hlásateľmi myšlienok politického nacionalizmu, ktoré rozvrátili a zahubili definitívne ospalú stabilitu nášho geografického priestoru. Ich tézy o mesianizme a misii oslobodených národov, ich knihy o určení nepriateľov, ktorí by mali, byť z tohoto priestoru eliminovaní, to všetko podliate anti-liberálnou omáčkou, sa zrazu objavujú aj dnes v programech niektorých politických strán a na plagátoch protestov, ktoré dnes vidíme na našich uliciach.
Celé dobrodružstvo Strednej Európy totiž začína už na prelome 19. a 20. storočia.
prof. PhDr. Václav Bělohradský
Antropocén: emancipace od náboženství emancipace
Politickým náboženstvím posledních dvou století byla víra v neomezený ekonomický růst, založený na stále rychlejším technologickém rozvoji, který má přinést "emancipaci člověka od všech omezení a závazků", daných jeho tělesnosti a časoprostorovou situovanosti na planetě Zemi. Slovem antropocén označujeme příchod věku, kdy horizont očekávání, spjatý s kultem emancipace, se dostal do smrtelného konfliktu s prostorem zkušeností, spjatým s domovskými právy a povinnostmi lidstva na planetě Zemi. Je třeba přijmout závazky, které plynou z toho, že lidé jsou jen částí pozemského, snadno zranitelného, bios na planetě Zemi. Je třeba emancipovat se od kultu nezávislosti a vyhlásit deklaraci závislosti na Zemi. Ve věku antropocénu je třeba založit demokratické ústavy na „emancipaci od emancipace", na nové společenské smlouvě, v níž bude uzákoněna povinnost lidstva respektovat ve své činnosti planetární meze, jejichž překročení by z lidí udělalo kosmické bezdomovce.
Mgr. Tomáš Daněk, Ph.D.
Gamechanger jménem Antropocén
Slyšeli jste už o antropocénu? Pokud ne pak vězte, že v něm už chvilku žijeme, a že je to jako když začne být všechno hodně jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Ze skládky je příměstský park, z divočiny ZOO, z plastových skvrn v oceánech panenská krajina, zemědělci pěstují dotace na hlušině udržované ropou, a Abdul z Ramallahu je vám bližší, než soused ve vedlejším bytě vašeho paneláku. A do toho ještě ta umělá inteligence... Termíny jako "lokální" a "globální" v mnoha případech ztratily nebo změnily význam (zdaleka ne jen v ekologii) a dnes možná víc než kdy jindy platí, že budoucnost už není to, co bývala. V kratičkém teaseru představím, jak se ukazuje antropocén mě (což z definice neznamená úplnost ani objektivitu) a jaké souvislosti může tato avizovaná změna geologické epochy pro nás mít.
Mgr. Zuzana Harmáčková, Ph.D.
Udržitelnost jako problém lokální i globální: individuální versus systémové změny k udržitelnosti
Současné společenské, ekonomické i environmentální problémy naznačují, že fungování naší společnosti ani životního prostředí nemusí nutně směřovat k takovým budoucnostem, jaké bychom si přáli – není dlouhodobě udržitelné. Tyto výzvy udržitelnosti (včetně epidemií, konfliktů, ekonomických krizí nebo změny klimatu) jsou ze své podstaty zároveň lokální i globální – místní i globální roviny se v nich prolínají jak na straně příčin, tak na straně důsledků. Právě snaha zaměřit pozornost pouze na jedno z těchto měřítek tak může být důvodem, proč se lidské společnosti nedaří tyto výzvy řešit. Cílem této přednášky je představit výzkumy z oblasti vědy o udržitelnosti, které ukazují, že současné krize udržitelnosti je důležité vnímat a řešit z pohledu systémového myšlení, které nám pomáhá hlouběji pochopit propojené společenské a environmentální děje a hledat jejich řešení pro udržení kvality života nejen v současnosti, ale i do budoucna.
Mgr. OTA PAVLÍČEK, PhD., Th.D.
Lokální a globální středověké univerzity a archeologie setkávání na evropských festivalech filosofie
Přednáška uvede do tématu středověkých kořenů evropské univerzitní tradice a ukáže, že lokálně zakládané univerzity měly globálnější dosah a přitahovaly studenty, učence, tradice i texty z oblastí daleko od měst, ve kterých byly založené. Zaměří se na fenomén kvodlibetních debat na středověkých a ranně novověkých fakultách svobodných umění propojujících evropský intelektuální prostor. Tyto debaty patřily na jedné straně k festivitám sui generis, na straně druhé k turnajům vzdělanosti, neboť sloužily k prezentaci poznatků rozmanitých disciplín vyučovaných danou univerzitou, od logiky či matematiky přes medicínu a přírodní vědy až po teologii. Zároveň jejich konání podporovala vyšší i nižší šlechta, neboť prospívaly vzdělanosti obyvatel na daném území. Lze je také chápat jako svědky počátků moderního konceptu vědy coby kolektivního intelektuálního počinu, srovnatelného s moderními vědeckými kongresy a konferencemi a publikační praxí. I na základě archeologie šíření této tradice přednáška upozorní na možné přehodnocení dosavadních představ o centrech a periferiích, pokud jde o šíření středověké vzdělanosti.
Mgr. LUKÁŠ LIČKA, Ph.D.
Z Káhiry do Prahy: Optika na středověkých evropských univerzitách a její lokální specifika
Přednáška představuje na příkladu středověké optiky, tedy nauky zabývající se jak psychologií zrakového vnímání, tak šířením světla v různých prostředích, některé aspekty vývoje přírodních věd na středověkých univerzitách. Stejně jako u jiných disciplín lze i v případě optiky v rámci latinského středověku vysledovat prvotní fázi asimilace předchozí řecké a arabské tradice a následné šíření v rámci husté sítě univerzitních center. Na rozdíl od jiných disciplín je však středověká optika nauka bytostně transdisciplinární, neboť vytváří společnou konceptuální platformu pro různé problémy z oblasti psychologie vnímání, fyziky světla, či astronomické praxe. Přednáška také představí jeden z možných způsobů, jak se zorientovat v tematickém bohatství této disciplíny: zaměříme se na to, o čem se debatovalo na disputacích na pozdně středověkých fakultách svobodných umění ve střední Evropě, zvláště v Praze a ve Vídni.
prof. PhDr. Josef Krob, CSc.
Lokální a globální v kosmologických principech
Jak je možné zkoumat celý vesmír, když jsme připoutáni k jednomu místu? Platón a Aristotelés jsou protagonisté dvou protikladných linií, které přetrvávají až do současné kosmologie a představují principiální postoje a metody zkoumání. Je možné poznávat vesmír z jednoho místa, aplikovat naše znalosti místního světa i na vzdálené oblasti, nebo je nutné objevit pomocí nějakého geniálního nazření univerzální teorii postihující veškerou skutečnost? Hledání odpovědí na tyto a podobné otázky bylo vždy spojeno se snahou poznat a pochopit místo a roli člověka ve vesmíru, odhalit zákonitosti jejich vzájemného působení nebo se dokonce zabývat i ultimátní otázkou smyslu.
prof. RNDr. Jiří Podolský, CSc., DSc.
Evoluční hierarchie kosmu: od antropocentrizmu k poznání globální struktury světa
Prvotní názory na přírodní děje byly nutně lokální, subjektivní a determinované perspektivou tehdejších komunit. Starověk a středověk charakterizuje snaha formulovat univerzální kosmologické systémy světa vycházející z místních náboženských a filozofických tradic. Novověká přírodověda postupně opustila představu, že složitý a mnohotvárný svět lze pochopit jediným principem a redukovat jeho podstatu na fundamentální esence. Právě tento přístup nám umožnil nahlédnout nesmírně bohatou hierarchii globálního kosmu a poznat jeho sofistikovanou dynamiku.
Ing. arch. Jiří Weinzettl
Ing. arch. Barbora Weinzettlová
Dům na Kozině
V historické části malého jihočeského města Trhové Sviny, sice zanedbané, ale s poměrně silnou atmosférou a potenciálem, si Barbora a Jiří vytvořili domov pro sebe a dvě dcery. Moderní bydlení vzniká propojením dvou sousedních domů. Blízko, škol, obchodů a dalších služeb ho autoři vnímají jako alternativu k vilám v předměstí, ke stavebním záměrům, leckdy neúměrně odkrajujícím z naší krajiny. Nejen touto realizací, která získala hlavní cenu v České ceně za architekturu 2022, přispívají k tématu rekonstrukcí v době omezených přírodních zdrojů, které je aktuální po celém světě.
František Kinský
Šlechta v proměnách času
Přednáška je ohraničena obdobím po odsouhlasení zákona č. 61 z roku 1918 (jednoho z prvních zákonů odsouhlasených revolučním Národním shromážděním nově ustavené Československé republiky), zbavujícím příslušníky aristokracie jejich titulů a privilegií po současnost. Dotkne se postavení šlechty v období tzv. první republiky až do doby Mnichovské dohody, postavení šlechty v protinacistickém odboji, v období po skončení 2. světové války až po „Vítězný únor", kdy se příslušníci aristokratických rodin bez vlastního přičinění stali rázem občany druhé kategorie. Jak se žilo potomkům šlechty za komunistické éry, co přinesly v jejich rodinách dvě vlny emigrace (1948 a 1968), sametová revoluce v roce 1989 a restituce majetků od roku 1992? Nejen o tom, ale i o životě šlechty ve 21. století bude vyprávět průvodce dokumentárního cyklu České televize Modrá krev František Kinský, potomek kostelecké hraběcí větve Kinských z Vchynic a Tetova a majitel Nového zámku v Kostelci nad Orlicí.
PaedDr. Jan Luštinec
Harrachové. „Virtus adversa vincit."
13. ročník projektu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů představí v roce 2023 starobylý rod Harrachů, který patřil mezi nejvýznamnější šlechtické rody. Hráli zásadní roli jako vysocí představitelé státu a církve, ale také jako pokrokoví správci panství. NPÚ realizuje projekt Po stopách šlechtických rodů. Zámek ve velkém Meziříčí je spojen s Františkem Harrachem. Po jeho smrti zdědila zámek jeho dcera Josefína, provdaná Podstatzká-Lichtenstein (1905–2000). Přihlásila se k české národnosti, takže zámek jí byl zkonfiskován až po roce 1948 a v restitučním řízení jej v roce 1995 získala zpět. Od roku 2000 zámek vlastnili její synové František Karel a Jan Nepomuk a dcera Marie. František Karel Podstatzký-Lichtenstein zemřel v roce 2016 bez potomstva, Marie Podstatzká-Lichtensteinová v roce 2021 také bezdětná. Zámek nyní spravuje jejich bratr Jan Nepomuk (* 1937) se svými syny.
Danuše Siering
Jan Podstatzky Lichtenstein
Co to znamená, když řeknu: „Já jsem Evropan"?
"Nezdůrazňoval bych moc národnost. Oscara nezískalo Německo, ale já, producent, tým, náš film. A všichni zúčastnění se cítí být plně Evropany."
Citát německého režiséra Edwarda Bergera, jehož film "Na Západě nic nového" získal čtyři Oscary.
Co to znamená, když řeknu: „Já jsem Evropan"? Cítím se být součástí evropského společenství, jeho hodnot, tradic a kultury a užívám si svobody pohybu. Na druhé straně jsem si vědoma hrozby ztráty národní identity, konfrontace s mocenskými vztahy ve společnosti a liknavostí evropské demokracie.
Nicméně. "Být Evropan" nabízí představu evropské identity odvozené ze společné historie, kultury, hodnot a institucí. Identifikace jako Evropan může být vnímána jako součást univerzálního společenství lidstva.
Existuje mnoho různých pohledů a perspektiv na to, jak být Evropanem
RNDr. PhDr. Zdeněk Hostomský, CSc.
Kdo je odpovědný za zdraví?
Zdravá společnost je krásný cíl, ale otázka zní, kdo nese za zdraví společnosti odpovědnost - jednotliví občané nebo stát? Jak známe z historie a z různých částí světa, oba extrémy byly do různé míry vyzkoušeny a ani jeden z nich není moc atraktivní. Přijatelné řešení tak bude spíš někde uprostřed.
MUDr. Petr Smejkal
Zdravý člověk, zdravá společnost - proč jsme tak málo motivováni k prevenci
Žijeme ve společnosti, jejíž zdravotní systém je v podstatě socialistický. Stejně jako v socialismu dostanou ale lidé často rozdílnou péči v závislosti na tom, jaké mají známosti, do jaké nemocnice se díky nim dostanou a často si i neoficiálně "připlatí". Systém je postavený na výkonech, operacích, dobré péči specialistů ve špičkových centrech, ale prevence chybí. Primární péče je nedostatečná, lidé - ani nemocnice - nevědí, co to ta prevence vlastně je, finančně ani jinak nejsme motivováni. Češi si tak myslí, že jsou západní zemí, ale jejich vztah ke zdraví a péči o něj spíš ukazuje na východ. České zdravotnictví potom řeší nákladné následky tohoto stavu a ne příčiny, a protože samo neprošlo radikální reformou, dochází mu samotnému dech. Pokud to nezměníme, čeká nás za 10-15 let kolaps.
PhDr. Tomáš Sedláček, Ph.D.
Snesitelná blízkost vzdálenosti - lokální a globální ekonomika
Celý svět je s vámi u vás v pokoji, ložnici, v autě, o vašem telefonu nemluvě. Vaše touhy, nákupy a práce se jako neviditelný pavouk pohybuje po celém světě a ovlivňuje ho. Jak je na tom Česká republika v Evropě a ve světě? Stěhujeme svůj vnitřek (duši) ven, do celého světa? A máme v sobě celý svět?
PhDr. Ondřej Lánský, Ph.D.
Mgr. Jiří Krejčík, Ph.D.
Petra Gümplová PD Dr.
Veřejné statky a globální spravedlnost: výzva pro odolnou společnost?
Krize vycházející z klimatické změny jsou zřejmě nejdůležitějšími výzvami, které dnes stojí před lidstvem jako celkem i před jednotlivými státy. Hraniční charakter důsledků klimatické změny pro jednotlivé společnosti, politický život či samotné přežití lidstva si vynucuje hlubokou proměnu toho, jak pojímáme ekonomiku, politiku a samotné základní fungování společnosti. Hledají se různé možnosti toho, jak zajistit existenci spravedlivé a odolné (resilientní) společnosti v těchto nových podmínkách. Staré instituce zformované v hloubi průmyslové modernity nejsou schopny na tyto změněné podmínky reagovat. Jednou z odpovědí na tyto výzvy je koncept tzv. globálních obecně sdílených statků (v angličtině global commons), který problematizuje zažité vnímání rozdílů mezi veřejným a soukromým, a to v globální perspektivě. Globální commons totiž odpovídají mezinárodním, nadnárodním a globálním prostorům, v nichž se nacházejí celosvětově sdílené, společné zdroje. Mezi globální commons patří přírodní zdroje Země, jako jsou oceány, atmosféra a vesmírný prostor (či Antarktida). Globální commons se tak mohou stát modelem užívání zdrojů, který reprezentuje normy globální spravedlnosti, jež je pak možné reprodukovat v lokálním kontextu. Diskuse se zaměří na seznámení s konceptem globálních commons v perspektivě politické odolnosti (resilience), antropocénu a také v kontextu toho, jak na výzvy spojené s klimatickou změnou odpovídá veřejná a odborná diskuse v Indii – tedy již brzy nejlidnatější zemi světa, která však zároveň bude patřit k oblastem, na něž klimatická krize dolehne nejsilněji.
